Z kroniky obce

1961-1965

1961

Podnebí tohoto roku bylo normální, zima poněkud mírná, léto chladnější, jaro přišlo o něco dřív.

Od 1. ledna 1961 byl uveden v život státní statek. Byl přetvořen z JZD.

Lípa Trhovka: Lípa hořela. Snad nezbední chlapci ji zapálili. Požárníci oheň uhasili s pomocí sousedů. Je to již po třetí za naší paměti, kdy Trhovka hořela. Jednou opět od nezbedných chlapců a jednou od blesku. Lípa pomalu opravdu stárne a zdá se, že jde „domu". Kdyby mohla mluvit, řekla by nám mnoho za těch 700 let, jak my její stáří odhadujeme. Ale lípo vzácná, buď živa ještě dlouho, když ne okrasou, alespoň historií nám buď v očích.

Sčítání lidu k 1. březnu 1961: K tomuto dni bylo v Borové 150 číslovaných domků neb chalup, z nichž bylo obydleno 105 čísel, neobydlená čp 2, 1 čp. byl obchod, vyhořelých čp bylo 25 a rozbouraných čp. 17. Napočteno bylo 351 obyvatel, z toho mužů 164 a žen 187. Zvířectvo k 1. červenci 1961 bylo napočteno: kuřat 6, kohoutů 13, slepic 390, starých hus 17, housat 69, kozli 2, koz 78, prasat 9, skotu 11 ks.

1962

Větrná smršť v severní a západní Evropě. Prudké větrné smrště a záplavy, jež postihly severozápadní pobřeží krajiny, si vyžádaly stovky mrtvých, převážně žen a dětí. Nejvyšší počet obětí a škody všeho druhů postihlo město Hamburk v západním Německu, kde v důsledku protržení ochranných hrází, došlo k několikametrovým záplavám. …. U nás smršť nebyla. Léto bylo chladné s menšími přeháňkami neb deštěm. Žně opožděné. Prvně se počalo kosit obilí dne 10. září.

Tohoto roku 1962, počalo se s bouráním staré již nevyhovující prodejny za účelem nové stavby. Stavbu provedla Jednota spotřebních družstev se sídlem v Hronově, a projektovala Stavoslužba v Náchodě. Řídící stavby byl Hurdálek z Nového Hrádku. Původně tato budova byla škola ve 2 třídách II. a III. -  I. třída se nacházela v chalupě čp. 30. V letech 1924 – 6 se stavěla nová škola o 3 třídách a od 1. ledna 1927 se v ní již učilo. Starou školní budovu koupil soused Josef Smola, obchodník čp. 79 jenž budovu adaptoval pro obchod. Zaplatil za ní 30.000 Kčs . Za nedlouho po druhé světové válce, obchodník Smola Josef se odstěhoval a budovu prodal Jednotě spotřebních družstev se sídlem v Hronově, a obchod se provozoval v budově dál. Prvním vedoucím prodejny byl Otto Rain z tamtéž. Roku 1949 nastoupil zde jako vedoucí prodejny Karel Švec, jenž působí zde dosud. Jest obchodníkem dobrým, a váženým občanem vůbec. Měsíční obrat v prodejně jest průměrně 65.000 Kčs. Zubem času budova chátrala tak, že již to hrozilo sesutím. Muselo se přikročit k novostavbě. Při bouračce ve středu dne 16. května 1962 dopoledne asi uprostřed budovy ve zdivu, byla nalezena lahvička s pamětním spisem uvnitř. Nalezl ji dělník Jan Balcar čp. 57. Spoludělníci na této stavbě byli: Přibyl Frant. 87, Ptáček Jarosl. 54, Jakoubek Jos. 48, Krbal Emanuel 76.  Přesto, že bylo málo dělníků a nedostatek materiálu, stavby se dostala do zimy pod střechu. Příštího roku bude dokončena.

Ke konci roku 1962 jest napočteno v naši obci 28 televisorů.

1963

Rok 1963 jest snad výjimečným rokem co do mrazu a sněhu a jeho stálého trvání a máme za to, že tak hned se opakovat nebude. Už v polovině října 1962 počalo mrznout a nastálo. Sníh napadl už v začátku listopadu a již zůstal až do jara. Stále a denně mrzlo a často chumelilo. Mrazy dosahovaly hloubky 15, 20 až 30 st. pod nulou. Většinou vál zmrzlý severovýchodní vítr. Trať byla stále zavátá. Projížděly denně sněhové pluhy na uvolnění trati. A ani ty mnohdy nestačily. 6. prosince musely přijeti buldozery, aby uvolnily trať z České Čermné na Borovou a 8. prosince 1962 z Borové na Nový Hrádek. Několik dní trať byla nesjízdná a ani autobusy nemohli popojížděti. Rovněž i na Nový rok 1963 musely jen buldozery prorážeti trať Náchod – Nový Hrádek. Sněhové pluhy nebyly nic platné. Trvalo to několi dní a nocí. Nejvíce svátého  sněhu bylo v úvoze, od Borové směrem k „jedli“. Teprv 10. února 1963 mrazy poněkud slevily a přestalo sněžit. Ale jen asi týden. Dostavily se mrazy znovu i se sněhem, za stálého severovýchodního větru. Závěje dosahovaly výšky mnohde 2-3 m. Až teprv v druhé polovici března nastaly větší oblevy a tání sněhu, jež trvalo i v dubnu. Počalo se setí obilí dne 12. dubna a to jen v České Čermné. Na Borové to bylo mnohem později.

Jarní období bylo jakž, takž dobré.

Léto bylo mokré, ne že by bylo mnoho srážek, ale zkazilo to jen práci. Sena se sklízela hodně poloshnilá, a obilí téměř všechno vzrostlé. Tak to bylo takřka v celém našem státě. Nebylo možno všechno včas sklidit ani za pomoci brigád z průmyslových měst.

V posledních letech školní děti pořádaly každoročně svůj Dětský maškarní rej. V letošním roce byl uspořádán dne 24. února, za velké účasti dětí i dospělých zvláště maminek. Převážná část dětí byla ustrojena za maškary. Velmi jim to slušelo a přišli si tak na své. Poveselili se i zasmáli. Hudba jim hrála zdejší. I finanční stránka byla dobrá. Zisk byl věnován pro účel výletu po naší vlasti.

Tohoto roku byla postavena prodejna Jednoty jejíž oficielní název zní: Jednota, lidové spotřební družstvo v Náchodě, se sídlem Broumov (dříve Hronov), nákladem 32.000 Kčs. K této budově jest postaveno i řádné skladiště. Budova jest vzhledná, architektonicky dobrá a slouží k okrase středu obce. Pracovali na ní dva zedníci, a dělníci k rukám zedníkům byli brigádníci ze zdejší obce. Vedoucím byl Josef Hurdálek, zedník z Nového Hrádku. Pracovali na ní od jara do podzimu, jelikož přísun materiálu váznul. … Budova prodejny jest postavena několik metrů od hlavní silnice, z důvodu bezpečnosti a přehlednosti tratě, což bývalá budova školní ani po této stránce nevyhovovala, nýbrž byla stavěna těsně u silnice, zvláště hořejší část, kde právě silnice tvoří mírný oblouk, byla trať málo přehledná a tudíž nebezpečná. Nyní terén i silnice jest dosti široká, terén velmi vzhledný a bezpečný. Budova prodejny bude z jara r. 1964 kolaudována a přeměněna na samoobsluhu.

VELKÝ POŽÁR V BOROVÉ R. 1874

Dne 11. června r. 1874 (ve čtvrtek) o půl třetí hodině odpoledně rozvučel se zvonek obecní dávaje znamení poplachu a v necelých dvou hodinách stálo 87 domků v plamenech. Oheň vznikl v čp. 74, majitel jménem Suk (nikoliv v nynějším čp. 74, nýbrž pod tím tímto domkem stála tehdy chalupa, jež mělo číslo 74). Velké sucho, jež právě panovalo, málo vody, a při větru, jež vanul od západu k východu a také proto, nedostatek zorganizovaných lidí, kteří by společně a svorně dravému živlu čelili, bylo říčinou, že oheň dílo své tak v krátké době dokonal. Střechy byly kryty výlučně slamou. Bylo tehdy mnoho nářků a bědování, což jest pochopitelné. Našli se dobrodinci z okolních vesnic a měst, jež zmírňovali bídu nešťastných rodin. Hned druhý den přiváželi sem chléb, rýži, mouku, slámi pro dobytek apod. a to nejen z českých vecnic a měst ale i z obcí pruských, jako Levín, Tesov, Jarkov aj. I peněžní příspěvky se také hojně scházely, téměř ze všech obcí se konaly sbírky pro naše pohořelé. I šatstva se dosti sešlo. I některé redakce časopisu se zúčastnili na výpomoci, kupř. redakce „Krakonoš“ z Jičína, v Praze „Národní Listy“ a „Politika“. Největšími dárci byli Jeho Veličentstvo Ferdinand Dobrotivý svým darem 400 zl., kníže opočenský Collorado-Mansfeld 600 zlatých a Šamburk-Lippe kníže náchodský 1000 zlatých a šest pytlů mouky. Kostelní sbírky byly rovněž provádněny a mnozí bohatší jednotlivci přispívali buď peněžním neb věcným darem, kupř. z Opočna bylo převezeno šatstva povozem taženým párem koní, mezi dárci byl i p. Skuherský, jež za 50 zlatých úplně nového šatstva daroval. Záložny přispívali i několik spolků z výtěžku divadel neb konzertů zasílali postiženým. Sešlo se hojnýhc příspěvků peněžitých i věcných, ale to zdaleka nestačilo k úplnému krytí škod, jež napáchal živel. Dlouho to trvalo než po krutém tomto neštěstí se občasné vzpamatovali a svoju domky znovu postavili. Záložna náchodská všem na stavbu peníze půjčila, ovšem že jen na „hypotéku“. Těžko se splácel dluh nejen zemědělcům ale zvláště domácím tkalcům, jež byla převážná většina. Někteří úplně splatili dluh až teprv v první sv. válce. O život při tomto požáru nepřišel nikdo, ale bylo dosti těch, kteří zachránili jen holé životy, ostatní vše ztrávil živel, vždyť za necelé dvě hodiny 87 příbytků dravý oheň ztrávil. Nejhůře na tom byli rodiny s četnými malými dětmi i když na ně bylo vždy předně pamatováno. Peněžní i věcné dary rozdělovala komise, složená z úředníků okresního úřadu v Novém Městě n. Metují, kamž Borová politicky tehdy příslušela.

Čísla pohořelá jsou tato: 3,5,9,10,11,12,13,147,15,16,17,18,20,21,22,2324,26,27,32,33,35,36,37,38,39,40,41,42,43,44,45,46,47,48,51,52,53,51,55,56,58,59,62,63,64,65,67,68,69,70,71,72,73,74,76,77,78,79,80,81,82,83,84,85,86,87,88,90,91,92,93,101,102,104,108,109,110,116,122,128,129,škola,130,131,132,133,144

Trvalo to dost dlouho, než se občané po takovém neštěstí i finančně trochu vzpamatovali a zesílili. Tato velká phroma působila i morálně na všechny i na ty, kdož pohromou postíženi nebyli. I umínili si občasné, že každoročně vykonají pouť do Rokole, aby si vyprosili na Matce Boží rokolské ochranu před takovou živelní pohromou. Tento svůj slib splnili věrně a svědomitě, a vždy v neděli kolem 11. června každého roku, poutě tyto vykonávali. Tato tradice se zavhovává dodnes i když ne v takové míře.

1964

Již od podzimu r. 1963 byla zima mírná a málo sněhu. Trať Nový Hrádek – Náchod stále volná i když asi 2x zasáhly sněhové pluhy. Před 15. březnem napadlo více sněhu, takaže zasáhly pluhy i buldozery. Trať zatarasena nebyla. 20. dubna se počalo seti. Léto bylo více mokřejší.

1965

Zima, prosinec 64, leden únor, byla mírná. Teprv ku konci února stouply mrazy, sněžení a větry. Začátkem března to vyrvcholilo. 7. března 1965 byla trať k Novému Hrádku úplně zavátá, takže musely býti použity sněhové pluhy a buldozery na uvolnění tratě. Až teprve 13. března byla trať uvolněna. 8. března byl naměřen nejnižší stupeň mrazu za celou zimu a to 20 st. pod nulou. Pak nastalo zmírnění a oteplování.

V první polovině dubna se počalo seti obilí. Měsíc květen velmi studený a mokrý, jaký nebyl od r. 1809. I letní měsice byly studené a mokré. Práce v zemědělství velmi vázla, nedosela se v kraji řepa a nedosázely se brambory, pro množství vody, takže se traktory nedalo jezdit a mnohde ani koňskými potahy. V kraj mnoho ha půdy oseté řepou se muselo zaorat pro množství plevele, jež zatím narostlo.

Od poloviny června teprv nastalo trochu oteplování a slunečno. Teplých, letních a slunečních dnů za celé léto nebylo tolik, co má člověk prstů na obou rukou. Ještě by nějaký prst zůstal.

Letošní studené a dosti mokré jako a léto mělo velký vliv i na dotěrný hmyz – mouchy. Toto počasí jim nedovolovalo rozmnožení a vypadli takřka úplně ze života. Obchodníci s mucholapkami neměli odbyt. Není paměníka a ani nebylo nikdy slyšet, že by takový stav léto bez mouchy, někdy byl. Za celé letní období, byly jen čtyři opravdu slunečné a teplé dny ato: 15. června, 28. června, 13. července a 23. července. Ostatní dny byly chladné a mokré, mnoho nezamoklo, ale zkazilo jen práci, hlavně v senoseči a ve žních. Teprv na podzim se udělalo lepší a tepleji.

Postřik strojených hnojiv létadlem byl proveden ponejprv v katastru naši obce dne 24. července 1965. Byly poprášeny brambory, kapusta a traviny. Provedl „Agrolet“ Praha ze stanoviště Hradec Králové. 14. a 15. září se pokračovalo, zejména louky.

Teprv 9. září počaly žně. Prvně žito. Všechno obilí bylo koseno kombajny, takže ponejprv v histoii borovské, bylo obilí vymláceno bez mlátiček. Kombajny zaslaly k výpomoci statek Č. Skalice, kamž obvodní farma Nový Hrádek letošním rokem přísluší. Dřív patřila ke statku Smiřice.

První jízdní kolo (velocipéd) měl u nás v Borové Celestin Volf, obuvník č. 23 v r. 1906. Tehdy u nás mnoho lidí kolo nevidělo a ani nevědělo co to je. A když ho přivezl na Borovou, bylo mnoho koukání a údivu a lidu okolo, jako u krámu o pouti. A když majitel vysedl a jel bylo zase mnoho údivu, jak může jet a s kola nespadnout. To byl ovšem začátek. V 8 – 10 letech už těch jednotlivců bylo více, jež si pořídili velocipéd, ježto rozšířený průmysl v Náchodě, kamž chodili pěšky do práce, jim to umožňoval, neboť si na to vydělali a ušetřili tak čas a nohy a do práce jezdili na kole přes Březovou a Slaný do Náchoda. Během dalších 10 let nebylo snad chalupy u nás, kde by nebylo kolo, ovšem jen u těch, kteří chodívali do práce za obvod katastru. Tudíž jízdní kolo stalo se běžným a všedním dopravním prostředkem. Ten stav trval až do let 1944-5. V tuto dobu si u nás nemohl nikdo až na jedinečné případy poříditi kolo motorové, pro hospodářskou krizi a málo práce. A byla-li práce nebyla náležitě honorována. První motorku měl u nás Josef Balcar z čp. 121, ve svých 17 letech, zaměstnán jako zámečnický dělník u Jos. Přibyla v Novém Hrádku, r. 1924. První osobní automobil měl Vendelín Bek čp. 7 v roce 1945. Po tomto roce po ukončení války nastal neobvyklý obrat v pracovním procestu, bylo práce dost, na každého se práce dostala, pracovalo se převážně na 2 směny a ještě hodně pracovníků se nedostavalo. Tímto opatřením se značně zvýšila životní úroveň všeho lidu, jaké nebyly celá staletí. Občanstvo přestavovalo svá obydlí a mnozí i od základu zbudovali si moderní domek i domácí zařízení moderně budovali. Taktéž i motorová vozidla si opatřovalo více pro luxus než pro potřebu, neboť pro cestu do práce používalo autobusu za mírné jízdné. Tohoto času jest v naši obci 16 pionýrů neb mopédů, 23 motorek a 6 osobních aut. Nákladních aut neb traktoru v soukromém sektoru nebylo.

Kometa Ikeya-Seki byla viděna ve čtvrtek dne 21. září 165 a byla jasnější Venuše. Její hlava měřila 200.000 km a ohon  na 3.000.000 km. Mnozí astronomové se domnívali, že kometa při přiblížení sluneční koroně se rozpadne a vznikne takto neobyčejný kosmický ohňostroj. Nestalo se tak. Zjistilo se totiž, že v nitru komety jest zhoucí sodík, železo a vápník, čímž jest také „odolnější“. Dosud se mělo za to, že komety jsou chladné. U nás byla dobře viditelná. Učitelka paní Čápová, připravila dětem začouzené sklo a děti si přišli na své. Udělala jim pěknou podívanou a radost.

Slavnost posvěcení a otevření hřbitova: Tento akt byl proveden v den svátku patrona české země sv. Václava, dne 28. září 1940. Slavnost tuto obstaral a řídil t.č. starostův tajemník Václav Čáp (pisatel této kroniky) čp. 15, světitelem byl dp. František Kolář, t.č. administrátor v Novém Hrádku. Dopoledne byla slavná mše svatá. Průvod vyšel z kaple B.S.P. za doprovodu hudby, kdež byla dřív vykonána krátká pobožnost. Po dojíti průvodu zahájil slavnost Václav Čáp a přednesl uvítací projev se záklandími ideemi hřbitova. Po tomto projevu měl proslov dp. František Kolář, kterýž po ukončení vykonal vlastní obřad svěcení. Posléze učinil projev za obec Antonín Efenberk, člen rady čp. 76. Byl to projev slavnostní, a kdež jménem obce přebírá hřbitov pod správu obce a odevzdává veřejnosti. Po vyčerpání těchto formalit zapěla skupina dívek jeden z veršů od Boženy Němcové: „Kde domov můj? Kde vlast je má? ….“ Na ukončení hraje hudba píseň: „Čechy krásné, Čechy mé ….“ Jelikož národní a státní hymna „Kde domov můj?“ byla pro všechny slavnosti zakázaná. Slavnosti se zúčastnilo hojně občanů i z okolí. Dostavil se i novosvěcenec dp. Josef Suchánek z Blažkova. Slavnost se vydařila skvěle za pěkného počasí. Večer byla uspořádána taneční veselice v hostinci „Pod Lípou“.

Letošního roku 1965 svatý Martin přesně na svůj svátek (11. listopad), jako kdyby to měl plánovaný, přijel na svém bílém koni a to tak důkladně a poněkud s větrem, že v úvoze nad obcí zapadly do sněhu dva autobusy. Pro množství sněhu trať na Nový Hrádek byla nesjízdná. Museli přijeti sněhové pluhy a autobusy vyprostit ze sněhu a trať na Nový hrádek probrat. Počasí se pak ustálilo, a zima byla až do konce roku mírná a tratě sjízdné.