Z historie obce

Obec Borová ležící v nadmořské výšce 620 m je nejvýše položenou obcí v okrese Náchod, čítající 215 obyvatel. Nachází se v podhůří Orlických hor, 14 km od okresního města Náchod v blízkosti státní hranice s Polskem. Je odtud krásný výhled na Krkonoše, na stolovou horu Ostaš, na polské Kladsko i na hřebeny Orlických hor. Dominantami obce jsou kaple Božského Srdce Páně, kulturní dům a budova bývalé školy. V katastru obce se nachází přírodní památka "Rašelina" a dva chráněné památné stromy; ze stavebních památek čsl. opevnění a tzv. krčkové stavby.

Historie obce začíná na nejvyšším kopci - Strážnici (691 m. n. m.) Její důležitost byla ve starých dobách značná. Již za vlády Přemysla Otakara I. a II. obsadili tuto pohraniční krajinu českého koutku kladského Charvaté, aby tento pomezní úsek strážili. Měli různá privilegia - výsady strážců v držebnosti s právem mýcení i volnost honební. Vlastnili tento strážný vrch s příslušným úbočím a lánem královského hvozdu. Jmenovaní strážci hranic si založili osadu při potůčku na úbočí Strážnice. Dnes se zde říká "Na Drahách". Zde stavěli první usedlosti, které však byly později postupně likvidovány a další se začali stavět už v prostoru dnešní obce. Tolik dle ústního podání.

První písemná zmínka o Borové je z roku 1445 v Náchodské pamětní knize, která je uložena ve Státním okresním archivu v Náchodě:

Znění zápisu:

'Mír mezi Jakubem z Levína a Vavřincem z Borového. My, Jan Rychtář, Jan Křivonosie purkmistr a konšelé známo činíme tímto zápisem, že se jest stal mír před námi, mezi Jakubem z Levína a Vavřincem z Borového a že su smířený v konání Tribunem a Jakubem z Dobrze a že nemají sobě toho vzpomínati navždycky žádným tušením viny jich přítele. Jestli že by která strana vzpomenula druhé straně, tehdy své cti věře učinili .....'

Další písemná zmínka je o 100 let mladší, a to v deskách zemských, kde se obec připomíná jako ves Borowey, patřící k náchodskému panství. Jméno Borová pravděpodobně nevzniklo jako ves založená v borovém lese, ale jako ves či statek nějakého Bora. Roku 1654 se zde podle berní ruly vyskytovalo 6 rolníků s potahem, 1 zahradník a 1 chalupník. Dle tereziánského katastru z roku 1757 zde bylo 12 hospodářů a dva tkalci. První zpráva o velikosti obce je z roku 1833 a uvádí se v ní, že v obci žilo celkem 549 obyvatel v 82 chalupách. Dle dalších záznamů Borová stále rostla, co do počtu obyvatel i počtu obytných stavení.
Také se uvádí, že v obci byl mlýn a pila. Mlýn byl postaven v roce 1807 a byl zařízen na jedno "složení". Zvláštností bylo, že do mlýna tekla voda ze tří směrů - z již zmíněné Strážnice, z Lógru a potůček od Kašparky. Pro zajímavost: "Lógr" je místo v obci, kde v roce 1812 ruští kozáci lágrovali, když táhli proti Bonapartovi k Lipsku. Voda z potoků byla potom svedena do rybníka nad mlýnem, který byl zásobárnou vody pro mlýn v případě nedostatku vody. Mlýn byl v provozu necelých 30 let.

Mor a lípa "Trhovka"

Lípa "Trhovka", též zvaná "Statecká", je symbolem obce. Když panoval na Borové velký mor, vozili k této lípě kupci zboží, protože z obce nesměl nikdo vycházet. Lidé házeli peníze za zboží do škopíčku s vodou, odkud si je kupci vybírali, aby přímým stykem s borovskými se sami nenakazili a tak morovou nákazu do okolí nešířili.
Páter Josef Klein, kaplan novohrádecký, známý z Jiráskova "U Nás", poznamenává, že tento mor řádil asi roku 1614 a nic jiného nebyl než východní cholerou.
Cholera navštívila náchodský kraj ještě v roce 1830 až 1832. Tato dávivá nemoc, jak píše kronikář Jan Dědek, byla tak prudká, že člověk v několika hodinách zčernal a zemřel. Na Borové a všude v okolí lidé z nařízení náchodské vrchnosti stavěli "čartáky", jakési strážnice pro "lantvery", kteří na hranicích hlídali, aby sem choleru nikdo nezavlekl. Kdo šel do Slezska nebo zpět, byl držen po 20 dní na kontumaci v náchodském "amtu". Tam ho podkuřovali, mazali i jinak o něj pečovali, aby nemoc přes hranice nepřenesl. Protože lidé houfem na tuto nemoc umírali, vrchnostenský úřad nařídil, aby v Čermné pro obec Borovou i Čermnou vykopali krchov a tam mrtvá těla pochovávali.
Lípa "Trhovka" v minulosti třikráte hořela. Poprvé od zásahu blesku, dvakrát si v dutině chasníci rozdělali oheň. Oheň byl vždy rychlým zásahem obyvatel i hasičů zlikvidován a lípa byla zachráněna. Její stáří je odhadováno na 450 let.

Tkalcovství a bída

Borová byla domovem domácích tkalců, řemesla sice počestného ale ode dávna málo výnosného, které dle tradice jakýsi Balcar, ze Španěl pocházející, v tomto kraji začal. Tito tkalci se v druhé polovině 19. století dostali do značné bídy.

Po roce 1874, kdy značná část obce vyhořela, se životní podmínky obyvatel ještě více zhoršily. V lednu 1880 napsal starosta Čáp okresnímu hejtmanovi dopis, který byl skutečně otřesný. Stálo v něm mimo jiné:

' ... ubohý tkadlec nevydělá ani tolik, aby svou rodinu mohl zaopatřit. Výdělek činí 1 zlatý a tím pakatelem se má tkalcova rodina o 5 - 6 osobách celý týden živit? Brambory nejsou žádné, co si má ten ubohý tkadlec počíti. Rodiny, nemohouce práci zde obdržeti, rozcházejí se do světa, jejich pak malá dítka přicházejí obci k obtíži a tím větší bída se vzmáhá ...'

Ani později se situace v Borové nezlepšila. Na jaře roku 1914 požadoval okresní hejtman vyhlášení nouzového stavu.

' ... 71-letý A. Nýč z Borové pracoval s manželkou 15 hodin denně a jejich týdenní mzda činila dohromady 70 haléřů. Čtyřčlenná rodina J. Umlaufa žila celý týden z 1 koruny, kterou společně on a jeho žena patnáctihodinovou prací vydělali ...'

První učitel a škola

První zmínka o školním vyučování je z roku 1819. V tomto roce přichází do Borové učitel, muzikant a pisatel první pamětní knihy Jan Dědek. Učil v přeplněné "schulzimře", děti seděly na oknech i na zemi. Teprve roku 1864 postavila obec dřevěnou školu pro jednu třídu, která byla 3. září 1865 slavnostně vysvěcena.
Protože prostory školní budovy byly nedostatečné, byla 1.třída umístěna v chalupě č.p.30, 2. a 3.třída zůstala ve školní budově č.p.14. Teprve 16. srpna 1925 byl položen základní kámen k nové škole pro tři třídy a byt řídícího učitele. Vyučovat se zde začalo 1.ledna 1927. Ve školním roce 1926/27 bylo 89 dětí školou povinných. V letech 1973-75 byla škola pro nedostatek žáků přebudována na školu mateřskou. V roce 1999 byla pro stejný problém zrušena i škola mateřská.

Velký požár

Dne 11. června 1874, asi o půltřetí hodině odpoledne, se rozezvučel obecní zvonek dávaje znamení na poplach. V necelých dvou hodinách bylo 87 chalup a škola v plamenech. Stalo se tak vzhledem k nedostatku vody a silnému větru. Požár se při velkém větru šířil velmi rychle, než občané z horního konce došli pomáhat hasit na konec dolní, museli se rychle vrátit, protože se požár rozšířil i na jejich chalupy. Většina chalup měla střechy pokryté došky ze slámy. Nejdéle vzdorovala škola, která měla střechu pokrytou šindelem. Hasičský sbor v obci tehdy ještě nebyl. Na pomoc přispěchaly z české strany dva sbory a jeden z Pruska. Bohužel pro velký žár a kouř nemohly hasit uvnitř obce, proto se zaměřily na okrajové chalupy. V té době měla obec Borová 980 obyvatel a 145 chalup.
Při požáru nikdo z občanů neuhořel, bylo však mnoho popálených a dosti těch, kteří zachránili jen holé životy. Bylo tehdy mnoho nářku a bědování. Našli se dobrodinci z okolních vesnic a měst, jež zmírňovali bídu nešťastných rodin. Hned druhý den přiváželi chléb, rýži, mouku, slámu pro dobytek ... a to nejen z českých vesnic a měst ale i z obcí pruských. Pomoc poskytly i některé redakce. Například redakce časopisu "Krakonoš" z Jičína, v Praze "Národní listy" a "Politika". Největší dárci byli Jeho Veličenstvo Ferdinand Dobrotivý svým darem 400 zlatých, kníže opočenský Colloredo-Mansfeld daroval 600 zlatých a kníže náchodský Šamburk-Lippe 1000 zlatých a šest pytlů mouky. Kostelní sbírky byly rovněž prováděny, přispívali i mnozí bohatší jednotlivci, záložny a také několik spolků z výtěžku divadel a koncertů. Sešlo se hojných příspěvků peněžitých i věcných, ale to zdaleko nestačilo k úplnému krytí škod, jež napáchal živel. Dlouho trvalo, než občané svoje chaloupky znovu postavili. Náchodská záložna všem na stavbu peníze půjčila, ovšem jen na hypotéku. Těžko se splácel dluh nejen zemědělcům, ale zvláště domácím tkalcům, jichž byla převážná většina. Někteří úplně splatili dluh až teprv v první světové válce.
Tato velká pohroma působila morálně na všechny i na ty, kteří pohromou postiženi nebyli. Občané se rozhodli, že každoročně vykonají pouť do Rokole, aby si vyprosili na Matce Boží rokolské ochranu před takovou živelnou pohromou. Tento svůj slib plnili věrně a svědomitě vždy v neděli kolem 11.června. Tato tradice byla udržována asi 100 let.
Po tomto velkém požáru se životní podmínky obyvatel ještě více zhoršily.

Založení dobrovolného spolku hasičského

Teprve po 12 letech, když bylo toto neštěstí trochu zaceleno, se na podnět chalupníka Josefa Čápa sešlo několik sousedů, aby se dohodli na zřízení ochranného sboru proti žhavému nepříteli. Dne 24. dubna 1886 byl na Borové zřízen "Sbor dobrovolných hasičů". Čítal asi 38 činných členů. Byl rozdělen na 4 odbory: odbor lezců, odbor bouračů, odbor stříkačníků a odbor ochranných. Prvním velitelem byl Antonín Bubeníček.
Již roku 1886 vlastnil sbor stříkačku s příslušenstvím a výzbroj. Stříkačka stála 1140 zlatých a zaplacena byla z podpor zemských, mezi dárci byl i císař rakouský a král český, kníže Colloredo-Mansfeld v Opočně, princ ze Schamburk-Lippe v Náchodě, biskup královéhradecký... Roku 1895 měl sbor 105 členů, což byl vůbec nejvyšší počet, jaký kdy dosáhl. Roku 1897 byla nákladem obce postavena hasičská zbrojnice.
Dne 27. srpna 1911 Sbor dobrovolných hasičů oslavil 25 let trvání. Byl opatřen dobrou vozní stříkačkou, dvěmi berlovkami, 200 m hadic, čtyřmi hákovými žebříky, lékárničkou, nosítky pro raněné a nejdůležitější výzbrojí pro mužstvo.
Začátkem roku 1948 byla zakoupena motorová stříkačka. Ve válečných letech byla majetkem říšskoněmecké armády v Docktorově továrně v Náchodě. Poté byla majetkem státním, sbor ji však zaplatil hotově.
Roku 1951 dostává Sbor dobrovolných hasičů nový oficiální název, a sice Československý svaz požární ochrany.
Dne 26. prosince 1969 vznikl v obci požár vskutku kuriózní. Tento den pořádali místní hasiči tradiční ples, při kterém vyhořel do základu hostinec "Pod Lípou" hasičům přímo nad hlavou. Tím se kulturní život v obci na nějaký čas utlumil. Ale již v prosinci 1975 byl slavnostně otevřen nový kulturní dům. V tomto roce byla též dokončena nová požární zbrojnice.
V současné době má sbor k dispozici zděnou hasičskou zbrojnici, dvě motorové stříkačky, dobrou výzbroj a výstroj. V rámci okrsku se zúčastňuje různých školení, cvičení a soutěží. Především pak ale pořádá pravidelné plesy, v širokém okolí známé "Letní Vánoce u Jáchyma" a také tradiční tábor pro borovské děti.

Hudba - naše "Borovanka"

Zpěv i hudba jest tradičním jevem. I když lid žil velmi skromně, můžeme říci skoro bídně, rádi si při svých svízelích zazpívali a zahráli. Ani humor je neopouštěl.
Průkopníkem zdejší hudby je Jan Dědek, první učitel, kronikář a první borovský muzikant. Říkalo se mu všeobecně "šumař". Uměl hráti na několik nástrojů. Během několika málo let vychoval dostatečný počet muzikantů, aby mohl založit borovskou kapelu - "Borovanku". Vznik kapely se počítá od roku 1822. Při slavnosti školní mládeže roku 1883 vyhrávaly dokonce dvě borovské kapely. V této době zde stávalo osm hospod. O posvíceních a poutích se ve všech těchto hospodách hrálo a tancovalo. Muzikantů bylo tedy více než dost.
V současné době je činnost "Borovanky" minimální. V roce 1985 vystupovala na IV. sjezdu chovatelů v Paláci kultury v Praze s pořadem "To jsou ty naše písničky".

Tělovýchova

TJ Sokol byla založena v roce 1912. Bylo to z podnětu váženého občana Vendelína Andrše, učitele Hronovského z Bělovse, toho času působícího v Borové, a Vojtěcha Čtvrtečky, rodáka ze Sněžného, toho času hostinského v hostinci "Pod Lípou". Prvním starostou byl zvolen Vendelín Andrš, který nejen, že vykonával tuto funkci v jednotě 14 roků, ale finančně ji i podporoval.
TJ Sokol v Borové začala pilně pracovat hned po svém založení. Bohužel její činnost byla přerušena první a posléze druhou světovou válkou. V roce 1938 bylo hřiště pronajato stavební firmě "ing. Smetana" k účelu přípravných prací pro budování krytů. Tělocvična v obecné škole sloužila jako ubikace vojáků Čs. armády, kteří hlídali opevnění.
Teprve 25. října 1945 byla činnost TJ Sokol v Borové opět obnovena. Obec se však začala částečně vylidňovat z důvodu obsazení pohraničí. Mnoho občanů odešlo hlavně proto, aby získalo lepší bydlení a práci. V roce 1949 tedy již nebyla činnost TJ Sokol už téměř žádná. V roce 1952 TJ přestala existovat.
Teprve v období 1959 - 1960 byla činnost TJ v Borové opět obnovena. V této době bylo započato s úpravou druhé poloviny hřiště a s jeho oplocením. Také byla hrána odbíjená, která byla přihlášena do okresní soutěže.
Dne 12. listopadu 1969 bylo jednáno o uspořádání dálkového pochodu "Borovská padesátka kladským pomezím", jehož 1. ročník se uskutečnil roku 1970. Při 8. ročníku v roce 1977 se ho zúčastnilo 2510 pochodujících. Pochod se stal v celém okolí velmi oblíbený a pořádá se každoročně vždy poslední sobotu v květnu. V květnu 2007 proběhl již 38. ročník.
V roce 1988 TJ rozšířila svou činnost o "Horský duatlon", závod v běhu a jízdě na kole. TJ se pravidelně zúčastňuje závodů v lyžování, plavání a přespolního běhu. Hraje se zde malá kopaná "Horská soutěž" i jiné příležitostné turnaje - "Hlavičkou za dva" nebo "Posvícenský turnaj". V zimních měsících se hraje v prostorách kulturního domu stolní tenis.

Opevnění z let 1935 - 1938

Své významné místo v novodobých dějinách získala obec Borová v letech 1935 - 1938. Tato obec se stala jedním z klíčových míst v systému opevnění Československých hranic. V podúseku 6/V Borová bylo rozhodnuto o výstavbě celkem 11 objektů těžkého opevnění v linii Náchod, Dobrošov, Borová, Nový Hrádek. Z počtu 11 objektů se 5 nachází v katastru obce.

__________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura: brožura Borová u Náchoda, vydaná obecním úřadem r. 2000